Autorská cena je udělovaná osobnostem, které významně přispívají k rozvoji svého oboru nebo vzdělanosti či kultivaci odborného prostředí v ČR.
Jakub Drápal nám bezprostředně po předání ocenění na autorském setkání v prostorách Státní opery popsal své aktuální projekty a plány do budoucna i pozadí tvorby unikátní monografie České vězeňství.
Moc gratulujeme k ocenění. V loňském i letošním roce jste se podílel na spoustě projektů s dlouhodobým přesahem. Na čem aktuálně pracujete?
JD: Rozběhlých projektů mám několik. V rámci prvního dokončujeme zkoumání toho, jak systém ukládání trestů učinit konzistentnější. Zkoumáme, jak o trestech rozhodují odvolací tresty, promýšlíme roli aprobační pravomoci vedoucích státních zástupců, definujeme, která opatření jsou vhodná pro post-komunistické země a připravujeme proceduru ukládání trestů, která by ulehčila výběr trestu. V rámci druhého zkoumám podmíněný trest odnětí svobody v post-komunistické Evropě, v rámci čehož připravujeme knihu s deseti spoluautory. Přestože je podmíněný trest nejpoužívanějším trestem, je o něm překvapivě napsáno velmi málo. A pak máme několik menších, mezi které patří třeba zkoumání vývoje trestní politiky v posledních 35 letech v ČR z hlediska empirických dat.
Na přelomu roku vyšla pod Vaším vedením kolektivní monografie České vězeňství. Jak náročné bylo vést, tak rozsáhlý kolektiv?
JD: Nejlepší bylo, že se nám s dvěma dalšími editory – Václavem Jiřičkou a Terezou Raszkovou – výborně spolupracovalo. Každý pocházíme z jiného oboru, takže jsem si také více práci (a kontakt s různými spoluautory) rozdělili. Bylo ale zajímavé vidět, jak píší praktici z různých oborů, kteří často mají podrobnější informace o určité problematice, ale nejsou zvyklí psát akademické texty. Velmi pomohli i recenzenti a nakladatelství.
Co z knihy považujete za nejzásadnější?
JD: Za nejzásadnější považuji komplexnost díla. Takřka všechny oblasti dotýkající se vězeňství jsou v knize pokryty. To byl přesně náš cíl: Pokud se někdo chce dozvědět o vězeňství z co nejvíce perspektiv, a přitom mohl jít relativně do hloubky, tak aby měl možnost. Mne samotnému to chybělo jako studentovi, tak jsem rád, že jsme v tomto pokročili.
Stojíte také za projektem Jak trestáme, váš další výzkum se zabýval otázkou, zda ovlivňuje judikatura vyšších soudů nižší soudy nebo se jimi soudy neřídí, aktuálně se zabýváte výzkumem na téma predikce recidivy českými soudci. Co Vás inspiruje k otevírání takto komplexních témat?
JD: Nejzajímavější otázky jsou často ty nejtěžší otázky. A o čem by byl život, kdybychom se báli těžkých věcí a témat? Zabývat se jednoduchými otázkami není výzva. A věda je jedno z málo odvětví, kde stále můžeme objevovat mnoho nového.
Jaká změna by podle Vás byla v trestním právu nejvíc potřeba?
JD: Detailnější promyšlení sankčního systému, které by obnášelo revizi trestních sazeb.
Jaké jsou vaše profesní plány v nejbližší době?
JD: Od ledna bych měl nastupovat do Leidenu na dva roky jako postdoktorand. Budu tam zkoumat efektivitu podmíněných trestů odnětí svobody. Už se těším na výsledky!
Děkujeme za rozhovor